Nedávno jsem omylem vyslechl
debatu dvou jezdců, kteří se přeli o westernových sedlech, a div se u toho
nepoprali. Nakonec se nedohodli vůbec v ničem…
Přemýšlel jsem, o čem se ti dva vlastně navzájem přesvědčovali…? Za deset
minut do sebe dokázali zamotat Mexiko, Kanadu, jižany, toho co tančí s
vlkem, vaguéro-kombajnéro a sedm statečných, včetně Vinetoua, zlatou
horečku, žlutou zimnici a modré kabáty jezdců, stíny dlouhých karabin…
Přemýšlel jsem nad tou odbornou hloubkou vyslechnutého hovoru (dobře mi tak,
měl jsem se věnovat svému párku a kelímkáči a neposlouchat, o čem si druzí
povídají…) a vybavilo se mi, jak jsem na tom byl já sám, před několika lety.
Když jsem se začal zajímat o western (koncem 70‘ let), byl jsem neochvějně
přesvědčen, že historie divokého západu se odehrávala, zásadně v Texasu a všichni
psanci před zákonem prchali, s patrolou v zádech do Mexika (mexické Mexiko,
do kterého se prchalo z Texasu na jih nebo Nové Mexiko, patřící Unii, do
kterého se z Texasu prchalo na západ – to mi bylo fuk). Hlavně že se zde
bílí psanci v černých kostýmech (ověšení nezbytným zbrojním arzenálem od
Colta), vždy ztratili stopařům, v davu snědých neozbrojených mexikánů,
v bílých kostýmech a slaměných sombrérech. Pronásledovatelům pak nezbývalo,
než aby spláchli žal whiskou z mescaly a odtáhli zpátky na západ do Colorada
(to ale vlastně museli jet na sever), a nebo na západ, zpátky do do Oklahomy
(to ale zase museli na východ …).
...No je z toho pořádná westernová bramboračka.
Vůbec mi nepřišlo divné, že se o Texasu mluví jako o západu Ameriky, když je
uprostřed (od Čech na západ byl,
tak co řešit – ne?). Slunnou Kalifornii většina z nás hledala, hned vedle
slunné Floridy a nejspíš jen z důvodu zlaté horečky, se přesunul ten Wild
West, s pokřikem: „hej, hoši hej“, někam do Kalifornie…
NA ÚVOD - kdy a kde...
můžete tuto část
přeskočit, jsou-li vám jasné časové a místopisné údaje, které se váží ke
vzniku westernových sedel v podobě, jak je známe dnes.
Znázornění postupného posouvání západní hranice USA, v závislosti na
připojovaných územích k Unii.
Abyste také
zbytečně nebloudili, vysvětlíme si rovnou nejprve místopis a časopis (míněno
je území a čas, kdy se v Americe dá mluvit o westernu - tak, jak si ho dnes
většinou představujeme). Samotnému mi to trvalo nějakou dobu, než jsem
pochopil a uspořádal si to v hlavě.
V první řadě je si potřeba uvědomit, že
vývoj dobytkářství v Americe
(míněno kontinent Amerika, včetně
Mexika) a
používání přizpůsobených sedel k této práci, je dlouhý 400 let,
nebo počítáme-li to od
vstoupení Španělů na americkou půdu (12.10.1492) tak více jak 500let,
ale „Divoký Západ“ můžeme považovat za divoký přibližně od roku 1803, kdy se
začalo americké území rozpínat, právě západním směrem a jeho západní hranice
se několikrát, za 19.století, měnily,
až dosáhly Pacifiku. Tím se
dostal západ USA (v roce1848, připojením
Oregon Country k Unii) definitivně na západ kontinentu Amerika...Takže
vlivem posunu hranic Unie, máme "divoký Západ", polohovaný podle období
- od
Kansasu, po Oregon.
Takže nebudeme tímto termínem příliš argumentovat, neboť "Divoký Západ" je
území, v závislosti na historické době, od hranic Missouri s Kansasem po
Oregon...
Navíc se musíme na polohování jednotlivých míst, dívat očima obyvatele USA, protože při pohledu
z Česka je na západě i New York…!!!.
Dnešní členění USA je na této druhé mapce, kterou doporučuji použít k
orientaci, při čtení následujícího textu.
Takže kde a kdy vlastně
máme hledat „Divoký Západ“, čili WILD WEST?
Probereme to
podrobněji. Musíme začít v době, kdy ještě západ nebyl na západě, ale
byl v
centru Ameriky…
Nedává vám to smysl? Dobrá, objasníme trochu situaci minikurzem americké
historie. Nejlépe bude, dívat se do přiložené mapky USA.
Historii každého území
tvoří zejména lidé a vztahuje se k osídlení jednotlivých území. Historie
osídlení Centrální Ameriky, středozápadu a severozápadu Spojených států je
značně mladá, takže například
na mapě, roku 1820, končilo území
Spojených Státu hranicemi Ilinois, Missouri, Arkansasu a Louisiany. Oklahoma
patřila pod Arkansaské teritorium a Texas, jako samostatný stát, ještě
neexistoval a byl součástí "Nového Španělska" čili Mexika, zrovna tak
všechno na západ, až po pobřeží - dnešní Kalifornii bylo Mexické.
Severozápadní oregonské teritorium patřilo pro změnu Anglii (společně s
Kanadou), a území Montany, Wyomingu, Jižní a Severní Dakoty, Nebrasky a
Kansasu, patřilo sice pod Unii, ale ve skutečnosti, to bylo bílými
neosídlené území nikoho (v podstatě bylo pořád ještě indiánské). Takže
podíváte-li se na mapu nahoře a uděláme-li si pomyslnou čáru odzdola nahoru,
v úrovni přibližně státu Oklahoma, dostaneme pomyslný začátek tehdejšího
"západu". Jenže to jsme v
roce 1820. S postupným získáváním nových území pro Unii, se hraničářské
území, posouvá směrem západním. Po roce 1836 , se hraniční čára "západu"
posouvá až po řeku Rio Grande (zásluhu na tom má texaská revoluce a
odtržení Texasu od Mexika - 1835-1836), a pohraničí se dostává na úroveň
dnešního Nového Mexika. Dál na západ není nic, než "vyprahlá země" a
indiáni. Na mapě to je dnešní Arizona, Utah, Nevada a Kalifornie, které je
prakticky bez osídlení bílými kolonisty, až na 21 španělských misií a 3
vojenské pevnosti, v dnešní Kalifornii, roztroušených na pobřeží Pacifiku a
osídlené španělskými kolonisty z moře nebo z Mexika.
Ostatní území "patřilo" jen opravdovým Westmanům, traperům a lovcům kožešin,
kteří dokázali sami přežít v nefalšované divočině, a kteří měli velmi
vrtkavé štěstí a dokázali se nějak domluvit s indiány.
První odvážlivci se pokoušeli osídlovat západ a severozápad Ameriky, teprve
od roku 1830, kdy byla vládou vytypovaná trasa, tzv. Oregonský Trail, který vedl
z Missouri, přes celé území centrální Ameriky, napříč přes horský masív
Rocky Mountains (Skalistých Hor) až do dnešního Oregonu a Washingtonu, do
nejseverozápadnějšího koutu USA.
Jak sami vidíte, vše co bylo na zeměpisném západě Ameriky, před touto érou
(přibližně do roku 1825 - 1830), je otázkou neosídlených teritorií a nemá nic
společného s „Divokým Západem“ a „kovbojským westernem“. Bylo to nedotknuté
území, obydlené původními indiánskými kmeny.
Byla to území, kde teprve "pionýři západu" pověřeni vládou USA - čili vládní
zvědové, podnikali výpravy na neznámá teritoria, zakreslovali první mapy a
připravovali poznenáhlu půdu pro osídlení nových území. Tito skauti, trapeři
a lovci kožešin byli zatím jen předvojem změn, která tato území měla
prodělat během jednoho jediného století...
Mexiko je zatím královstvím Vaqueros a je pod silným španělským vlivem a má
samo se sebou co dělat. Spory o území mezi Mexikem a USA nakonec ústí
regulérní válkou (Mexická válka, 1846-1848), o sporné území části
dnešního Texasu, Nového Mexika a kus Colorada. Válka skončila vítězstvím
Unie a v roce 1848. Poražené Mexiko přenechává území Kalifornie,
Utah, Arizonu, Nevadu a Colorado, a také sporná území Texasu a Nového
Mexika, vítězným USA
Mezitím,
již téměř 20 roků, proudí karavany vysídlenců po zmíněném
Oregonském Trailu.
Tady také dochází občas ke zmatení. Oregonský trail byla jediná schůdná
cesta napříč Spojenými Státy (z východu na západ) a váže se k osidlování severozápadu
novousedlíky, nikoli k dobytkářským
Cattle Trails, které začaly až o 30 let
později, takže Oregon Trail
nemá nic společného s kravskými stády, ale týká se osídlování
prázdných území na americkém kontinentu, vysídlenci z východních částí USA.
Trasa vycházela z města Independence v Missouri, podél řeky Platte, pak
podél Hadí řeky (západně od Fort Hall v Idahu), Skalnaté Hory překročila
průsmykem South Pass a dále podél řeky Columbia, která ji dovedlado údolí
Willamette. Cesta byla dlouhá přibližně 2020 mil (cca 3220 km) a projít ji s
dobytkem trvalo asi pět měsíců. Tuto cestu objevovali postupně, po částech
lovci kožešin. První velká vozová výprava po ní projela v roce 1840. Velká
anglo-americká migrace pak po této trase začala 1843. V letech 1845-1850
touto cestou prošlo na 5000 američanů ročně, ve skupinkách , zpravidla po
dvanácti vozech a přibližně stovce lidí.
Zrovna tak Santa Fe Trail,
nebyl dobytčí stezkou. Byl od roku 1821, po zrušení španělských omezení v
obchodním styku s USA, obchodní cestou, dlouhou 800 mil (1280 km), a vedl z
Missouri do Santa Fé v Novém Mexiku.
Cesta karavan trvala
10 týdnů a od r.1825 byla chráněna vojenskými posádkami...
Jak jsem
již předeslal. Pastevectví a ranné dobytkářství, se opravdu odehrávalo
v lajně - Mexiko – Texas (od roku cca 1600 do cca 1850), ale
nesmíme to míchat dohromady, s moderní kovbojskou epochou, nastoupenou až po roce
1850, po osídlení volné půdy na severozápadě USA a ústící v letech 1867 -
1884, kdy se hnala ona tisícihlavá stáda po kovbojských trajlech...
Osídlování
západu a severozápadu USA a „Divoký Západ“, byl problém několika vln a musíme
jej hledat postupně, na území států Arkansas a Oklahoma
(1820), Texas a Nové Mexiko (1836) a konečně, až někdy okolo roku
1850 se nám dostává "Divoký Západ" na skutečný západ, na území dnešních států - Oregon, Idaho, Wyoming
a Montana...
Z tohoto pramení všechno to zmatení. Ze špatného
místopisného zařazení a ze zamotání 400-letého vývoje dobytkářství, jako
takového, a vyústění oněch dvaceti let - období toho pravého WESTERNU – období Cowboy Trails, na územi Texasu,
Oklahomy, a dále na sever a severozápad.
Cesty, kudy se stáda hnala (Cattle Trails), jsou v podstatě jen
čtyři. Všechny začínají na jihu Texasu a dvě z nich končí v Kansasu
(rozdvojený Chisholm Trail a roztrojený Shawnee Trail),
kde se dobytek nakládal na Kansas Pacific Rail Road - čili Kansaskou
pacifickou , a již na vagónech pokračoval směrem na jihovýchodvýchod a
východ Unie.
Třetí - Goodnight-Lowing Trail končil až ve Wyomingu v
Cheyenne, kde se nakládalo na Union Pacific Rail Road a dál
cestovaly kravky také po železnici, tentokrát na severovýchod.
Poslední z Trailů vedl opět z Texasu, přes indiánské území (dnešní
Oklahoma) do Kansasu (procházel slavným městečkem Dodge City), ale
stáda telat a chovných krav pokračovala přes Nebrasku nahoru na sever, až do
Dakoty, Wyomingu a Montany, kde byly volné nekonečné pastviny na území
Velkých Planin, zatímco Texas praskal přebytkem dobytka ve švech a začínala
tam být nouze o pastviny.
Konečně se můžeme věnovat Old Time sedlům, která se v těchto rozjitřených
dobách používala, k tzv. Cattle Work nebo téměř shodnému výrazu -
In Stock.
Dříve zaběhnuté „odborné“ dělení westernových
sedel, na sedla
typu kalifornského a druhou skupinu, sedla
typu texaského, je příliš zjednodušené a z dnešního pohledu
nedostatečné.
Toto jednoduché dělení pramenilo, pouze z nedostatku informací. A tam, kde bylo něco sporné nebo nejasné, domysleli jsme si
spojitosti, za pomoci nijak nesouvisejících, „oslích můstků“. Použili jsme
česká řešení , vymyšlená svými českými rozumy tak, jak nám to přišlo
„originálně americké“, a navíc jen v mezích možností utěsněného husákova
režimu.. . No jo. Ale čím o tom člověk více přemýšlel a čím se nám dostávalo
více informací, začalo se to všechno komplikovat, a hlavně, přestávalo to do
sebe zapadat…
U sedel v Old Time typu, do roku cca 1860, bylo možné, toto jednoduché
dělení použít (s
přivřením všech očí, co jich na těle máme), ale co s těmi ostatními
sedly? Amerika
není jen Texas a Kalifornie.
Sedla
OLD TIME Style = sedla ze starých časů (Old Time Saddles).
Někdy bývá
prvním problémem, uvědomit si, jak to v té Americe, v dané době vlastně
vypadalo? Abychom si všechno dovedli lépe představit, můžeme si jako
berličku vzít to, co známe z Evropy. Tak, jak například vypadali lidé,
kostýmy a životní styl u nás, v Evropě, v sedmnáctém století – tak přesně
vypadali kolonisté v Novém Světě. Všechno co v Americe bylo, bylo „vyvezeno“
z Evropy. Žádní kovbojové, ale panáci v punčochách a parukách, s kordem u
boku a dámy v krinolínách! Městská chudina vypadala a žila dost podobně jako
ta evropská a rolníci a řemeslníci, na tom nebyli jinak, než ti evropští.
Byl tu jediný rozdíl. Nebyly tu hranice, a tak když jste se rozhodli jít
jinam, sebrali jste, co jste měli a šli jste. A šli, a šli, a šli, až vás
snědli indošové.
Zpět k sedlům!
Z moderního pohledu tedy budeme pojmenovávat názvem Old Time Saddles
sedla, již v kovbojském pojetí, v časovém rozmezí, od roku přibližně
1830 – 1890. To, co bylo před tím, budeme pro jasnější orientaci, považovat
za středověkou historii.
OLD TIME SADDLES.
Sedla od roku cca 1830.
V této době snad byly používané typy sedel, dělitelné na sedla kalifornská,
texaská a mexická.
Zleva:
mexické sedlo, druhé je Mochilla - později Hubbard Style, třetí je texaské sedlo Hope a poslední je sedlo z
Kalifornie. Tato sedla nepochází úplně ze stejného roku, ale mohla se
takto někde klidně potkat...
Mexická sedla,
používali původní španělsko-mexičtí Charros (majitelé haciend) a
Vaqueros (dělníci na rančích), od nich se časem přímo odvíjela sedla,
na kterých se jezdilo v Texasu - tady se objevují,ony všeobecně proklamované, texaské hranaté
sukně, které mají přímý původ u španělského sedla, nazývaného
Mochilla,
s volným a nijak neupevněným vrchním „přehozem“ přes celé sedlo, který byl
hranatý s ostrými rohy. Z Mochillas se vyvinul časem, tzv.
Hubbard
Mother Style (slangově - sukně staré mámy Hubbardové…), u
kterých někoho napadlo přivázat vrchní přehoz řemínky napevno k sedlu…atd ).
Přesněji bychom měli ranná, již typicky texaská sedla, označovat jako
„Hope Saddle“. Byla stavěna s nízkým Cantle a stále
ještě se spartánským, jen z poloviny krytým posedlím a často jejich kostra,
zašitá v Rawhide, nebyla již ničím potažena. Vysoký A-Fork
nesl hrušku s velkým kolem, které bylo ale na rozdíl od mexických sedel na
slabém krčku, vyoseném ze středu „Cap“ hrušky. Na estetiku většina
výrobců spotřebních sedel příliš nehleděla a sedla byla tak různě
ostrojená, jak na to měl (nebo spíš neměl) kovboj peníze…
Jak se dobytkářství tlačilo dále na sever, začala se odlišovat i
sedla
kalifornská (vysoké přední rozsochy A-Fork, se štíhlými hruškami,
vysoké Cantle až 6“ v typu Shovel Cantle, kontaktní a úsporné sedlové sukně,
vzadu zakulacené – California Roundskirts).
Dokud patřil Texas a Kalifornie pod Mexiko, říkali si honáci Vaqueros, ale
s postupným příchodem dobytkářství na sever, se vžil a používal, pro
nemexické Cowboys, název Buckaroo. Přece jen rasové rozdělení
Ameriky dělalo své a většina bílých Američanů (Gringos), měla
Španěláky a Mexikánce (Vaqueros) za špínu a „zpocená záda“, ač většinou nebyli o nic čistotnější a
pod žhnoucím sluncem se nepotili o nic méně… Ač dělali shodnou práci, již
se oblékali jinak a Mexikánci, pro ně byli, většinou druhá sorta lidí.
V Texasu a v Novém Mexiku to samozřejmě byl (a je), takový mix obou
kultur a dodnes jsou oblasti, kde se žije stylem (od oblečení, přes
míchání španělštiny s angličtinou, až po muziku), kterému se všeobecně
říká TEX-MEX.
První Old Time
Saddles (okolo r 1830 - 1870) necháme ve spárech historie a vnoříme se do
času znovu, někde u roku 1870 - 1880 a budeme sledovat vývoj westernového
sedla, zhruba do roku 1900, respektive
do přelomu 19. století ..., pozor, musíme zde počítat vždy s překrýváním
jednotlivých epoch vývoje sedla, o +/- 10-20 let). A navíc jednotlivá sedla
sloužila vždy několika generacím jezdců a dědila se, takže se třeba v roce
1900 můžeme klidně setkat současně, na jednom místě se sedly, vyrobenými v
letech 1830' - 1850' - 1870' a 1890' !
Rok 1880 a
1880 Saddle Tree.
Po roce 1870 se po
celé osídlené Americe rozšířila sedla s kostrou, později označovanou 1880‘ Saddle
Tree, i když tato sedla potkáme již po roce 1870 - a tím se nám všechno ještě více zamíchává a komplikuje. Od této
doby, může být sedlo texaské a kalifornské, postaveno na úplně stejné kostře
a rozdíl mezi nimi je jen ve vrchním kabátku (tvar sukní a tvar fenderu a
způsob Saddle Rigging). U
texaských sedel, je Saddle Rigging
většinou v typu Full Double Ring, čili dva ploché kruhy, v pozici,
přibližně jak ji známe, u dnešních ropingových sedel.
U kalifornského typu byl nejčastěji používán sedlový závěs (Saddle
Rigging) s jedním kruhem v pozici 7/8, 3/4 až 5/8
.
Typickou ukázkou vývoje a prolínání sedel, používaných cca v letech 1870 -
1880 je typická Old Time kostra
VISALIA, která
byla-li postavena s polovičním posedlím a hranatými sukněmi, tak ji lze
zařadit do sedel z Texasu cca 1870; byla-li postavena s roundskirts - lze ji
prsknout do Kalifornie 1870, a je-li postavena s celým posedlím a hranatými
sukněmi, jde o sedlo z roků cca 1880-1890, z oblasti horských států
(Wyoming, Colorado, Utah) nebo variaci z Velkých Plání ...
Od této doby, si už evidentně nevystačíme s mexickým, texaským a
kalifornským dělením sedel.
Ještě
zmínka o tom, od kdy se u sedel začal používat jako alternativa k rovnému*)
obšití přehnutý lem, čili
CHEYENNE ROLL.
*)
rovné obšití vyčiněnou
kůží nebo Rawhide = tzv. rolka - angl. Cantle Binding Edge)
Tento způsob provedení ukončení lemu zadní rozsochy začal jako první
používat sedlář Frank Meanea (Cheyenne, Wyoming) v roce 1873. Původně
bylo toto provedení označováno jako "Cantle Roll", později se vžil
podle místa vzniku termín "Cheyenne Roll".
Takže sedla s Cheyenne Roll se začala vyrábět až po tomto mezním
roce 1873, ale masivního rozšíření se dočkala až na přelomu století, kdy se
souběžně používala sedla s Cheyenne Roll a s Cantle zakončeným rovnou
rolkou, tak půl na půl...
A co sedla v ostatních
částech Ameriky?
Sedla ze „starých
časů“ jsme jakž, takž vyřešili. Co však se sedly, které se samostatně
formovaly v jiných oblastech? A co teď s těmi všemi typy sedel po této
časové hranici? Co se zařazením
sedel, z oblasti Velkých Planin*)
*) Velké
Pláně, Velké Planiny - Great Plains - oblast v USA a Kanadě mezi
Skalnatými horami a řekou Mississippi tvořená soustavou plošin a pokrytá
převážně prérijní vegetací, popřípadě stepními travinami. Velké planiny se
rozprostírají od amerického státu Texas až po kanadskou Albertu a dnes jsou
hlavní obilnářskou oblastí Severní Ameriky – tolik slovník.
A to už vůbec nebudu obtěžovat se zařazením sedel, pod silným anglickým vlivem, sedel z východních oblastí Unie a sedel z oblasti států bývalé jižní Konfederace – kde se používaly specifické typy sedel, pocházejících ze sedel evropských, c.k.rakousko-uherských nebo francouzských (například konfederační armádní Grimsley nebo Jennifer) nebo tzv, Plantation Saddle a různé další modifikace typů anglických hunter sedel.
